|
|
Drahomíra Vihanová:
Poprvé jsem se s Františkem Vláčilem setkala při natáčení MARKETY na Šumavě. Filmaři
tam pracovali ve velice obtížných podmínkách. Vláčil byl tenkrát málo přístupný,
vnitřně soustředěný na svou práci...
Vzpomínám si, že se tenkrát natáčela scéna, kdy za Mikolášem, sedícím na koni, mělo
být na obloze černé slunce. Pro snímání Vláčil navrhl velkou mechanickou konstrukci
opatřenou sklem s černými šmouhami. Bylo to svízelné natáčení - muselo se čekat na
slunce, konstrukce byla těžko ovladatelná. Postupně všichni ze štábu odpadávali a
on se lopotil se šmouhatým sklem sám. Dodnes mi utkvěl v mysli obraz Vláčila, jak
se rve se svou vnitřní představou, absolutně sám, osamělý běžec - a ostatní nejsou schopni
a často ani ochotni běžet s ním. Tehdy jsem si uvědomila, jak velké je asi jeho osamocení.
Theodor Pištěk:
Na práci k filmu MARKETA LAZAROVÁ vzpomínám jako na cosi neopakovatelného. Mimořádné
bylo už to, že film nebyl tak hospodářsky svázaný, jako je tomu u filmů běžné produkce,
takže jsme si mohli nejen vymýšlet, ale výsledky své fantazie také realizovat... Přizval
jsem k výtvarné spolupráci několik svých přátel, kolegů ze studia, kteří se s elánem
chopili příležitosti. Každý měl svůj zvláštní výtvarný úkol - plastiky podél královské
cesty, kultovní strom, ranně církevní atributy atd. Východiskem pro nás bylo pozdní
románské umění v Čechách. Jenomže původních památek se příliš nedochovalo. Informace
o dobovém slohu jsme čerpali z iluminací, ze zachovaných fresek ve Znojmě. Ale na
rekonstrukci „kozlíkovské“ doby to bylo pořád málo. A tak nám získané znalosti sloužily
jen jako vodítko k fantazijnímu domýšlení, jako podnět k inspiraci.
→ Hanuš, Milan (ed.): Hrst vzpomínek, dojmů a myšlenek na téma František Vláčil.
Film a doba 30, 1984, č. 6, s. 328–329.
[na Nostalghia.cz publikováno XXXX]
|