|
|
Občas mě přepadá pocit zoufalství a bezmoci z toho, kolik kde po světě „běhá“ zajímavých
filmových tvůrců nebo alespoň neobjevených filmů a nikdo (nebo skoro nikdo) o nich neví.
Obvykle k takovému objevu dojdu čirou náhodou, o to větší překvapení to pak je. Obdobně
na mne nedávno zapůsobila představa krátkého snímku MERIDIONALI SENZA FILTRO
italského režiséra Michela Biiho, který jsem neviděl, ale už jen z textu recenze Tomáše
Matrase se mi v mysli vybavují obrazy, jež určitě nepostrádají svou působivost a hloubku.
Rok 2006 nebyl významným pro italský jih jen vydáním proslulého románu o organizovaném
zločinu Gomorra Roberta Saviana. V témže roce též vznikl krátký film režiséra Michela
Biiho Meridionali senza filtro, který získal během krátké doby na 47 cen na
různých festivalech, mezi nimiž především Donatellova Davida, italskou národní filmovou
cenu za rok 2007 pro nejlepší krátký film. Po krátkometrážních UN´ORA DI STRAORDINARIO (2000),
I SETTE A TEBE (2005) a I LAVORATORI (2006), natočených na digitální
kameru, režisér poprvé použil klasický filmový materiál.
Michele Bia, narozený v roce 1966 v Modugnu (provincie Bari), o svém krátkometrážním
filmu říká: „Měl jsem vždy o nás jižanech tuto zvláštní představu: jsme schopni s
velkou nenuceností přetvořit slavnost v tragédii a se stejnou nenuceností tu samou
tragédii ve slavnost.“ MERIDIONALI SENZA FILTRO zcela jasně naráží na známé
italské cigarety Nazionali senza filtro, v tomto smyslu přeneseně míněno, že snímek
podává pravdivý pohled bez přikrášlení. Děj snímku je střídmý, ale o to více metaforický
a symbolický. Jednoho podzimního dne jedou autem z Apulie do Basilikáty dva bratři,
starší Fajele a mladší Nicola, se svým starým a nemocným otcem na svatbu Fajeleho.
Jejich dopravním prostředkem je BMW staršího bratra, které obstaral jako velmi výhodnou
koupi, ale během cesty se ukáže, že se jedná prakticky o vrak na čtyřech kolech, u
kterého skoro nic nefunguje. Tři poutníky cestou chytne průtrž mračen, do auta vzhledem
k nestažené střeše kabrioletu začne téct, což ohrozí hlavně nemocného otce. Roztržka
mezi bratry zastiňuje tichou smrt otce a uzavírá přibližně dvacetiminutový snímek.
Co může český divák vyčíst z tohoto představení italského jižanství v podání Michela
Biiho? Odvahu a nadhled autora, který se pustil do zkoumání charakteru Italů z jihu
bez příkras a líbivých kudrlinek. Před našima očima defiluje především výrazná
tragikomičnost děje: starší bratr Fajele si hraje na frajírka, kupuje si ojeté
BMW jako důkaz určitého sociálního statutu, image, která se ale velmi záhy bortí
různými závadami původně luxusního auta a komentáři mladšího bratra Nicoly. Film
ovšem neztrácí vtip, který mezi vážnými scénami na divákově tváři vyloudí i letmý
úsměv. Přestože bratři vezou nemocného otce na svatbu, díky rozcházejícím se názorům
na stav Fajeleho auta, na Fajeleho samotného, jeho svatby a vůbec celé cesty rozbitým
autem se dokáží bratři porvat na život a na smrt. Během této bitky otec umírá, promočený,
zmrzlý a uzený od cigaretového kouře, jak se bratři pokusili otce v autě zahřát, když
už nefungovalo topení. Michele Bia se pokusil o co největší nadčasovost neutrálním
oblečením, použitými rekvizitami a lokalizací filmu. Žádné mobily, počítače, navigace.
Jen bezútěšná a bezejmenná krajina, déšť a rozpadající se auto. Fajele, který se žení
s dívkou z vesnice, jejíž jméno nechce vyslovit, protože prý přináší smůlu (my ostatní
víme, že je to Colobraro – a víme to jen díky tomu, že režisér není pověrčivý, jak
dosvědčil v jednom z interview). Fajele, který si zakládá na jistém sociálním statutu
(BMW) a na „výchově“: zbytečně tahá nemocného otce na svou svatbu a má zafixováno,
že ho mladší bratr musí ve všem poslechnout. Nezkušený Nicola, který svého bratra
občas správně kritizuje, se dílem podřizuje Fajelemu, ale nakonec stejně narazí.
Oba bratři jsou symboly nového jižanství, které je mírně dětinské, pověrčivé,
vychloubačné, přehlíživé a zahleděné do sebe. Otec, krátce po operaci srdce, který
nesmí prochladnout a nesmí dýchat cigaretový kouř, je mlčenlivý symbol původního
jižanství, trpělivého, tiše trpícího, soustředěného, důstojného, ještě zemědělského.
A také auto, BMW, možný symbol modernosti, které přes všechen krásný zevnějšek nefunguje,
a to ani jako znak sociálního statutu. Modernost se v tomto snímku jeví jako podfuk,
Potěmkinova vesnice, hra na luxus a dospěláctví bez reálného základu, furianství a
ostentativnost.Michele Bia jasně odsuzuje malichernou bitvu dvou idiotských bratří,
která namísto slavnosti svatby končí tragickou smrtí trpělivého pozorovatele, jejich
otce.
Na propracovaných dialozích, relativně nepodstatných exteriérech a o to významnějších
interiérech je vidět režisérův zájem o svět divadla. Michele Bia také založil a řídí
od roku 2003 projekt Teatroscalo ve svém rodném Modugnu. Natáčení snímku
MERIDIONALI SENZA FILTRO nebylo jednoduché, režisér musel všechnu techniku
a zázemí přivézt z Říma. Snímek zaštítila kulturní asociace Pecora nera, stejně
tak se cítil i Michele Bia na počátku své filmové kariéry, každý z rodiny a známých
se na něj díval jako na černou ovci. V jeho kraji se pohlíželo na film s despektem
jako na únikovou aktivitu od jediných „správných a pořádných“ činností dělnických
či zemědělských; v oblasti neexistoval například jediný promítací sál. Mezi své
vzory autor řadí Felliniho, Pasoliniho a Monicelliho. Michele Bia se obklopil velmi
nadějnými umělci, za všechny jmenujme skladatele Davide a Massima Laneve, kteří pro
film složili velmi zdařilou a propracovanou hudbu, oceněnou na různých festivalech.
Jako perličku můžeme uvést, že oba autoři spolu komunikují hlavně po internetu,
klavírista Massimo Laneve bydlí ve Škvorci u Prahy a kytarista Davide Laneve žije
v Bari. Michele Bia má velký potenciál stát se podobně proslulým a významným
režisérem, jako je například jeho generační kolega Matteo Garrone (*1968), vzpomeňme
např. Garroneho filmy L´IMBALSAMATORE (2002), PRIMO AMORE (2004) nebo
nejnověji GOMORRA (2008), nejlepší italský film roku 2008. Počkejme si tedy
na Biův první celovečerní film. Určitě se bude na co dívat.
Tomáš Matras
[na Nostalghia.cz publikováno 12. 8. 2009]
|