|
Recenze DVD: VZESTUP
| ||||||||||
|
Voschožděnije SSSR 1976, 105 min. DVD - Region 0 Krupnyj Plan 2006 čb, 1.33:1, rusky DD 2.0 (mono), bez titulků Celá léta ve mě zanechává VZESTUP Larisy Šepiťkové (Voschožděnije, 1976) nesmazatelný dojem díla, které mi řeklo o válce víc než všechny učebnice a válečné spektákly dohromady a o filmové tvorbě tolik, co by nedokázal ani sebefundovanější „bordwellista“. Do naší distribuce byl film uveden krátce po svém dokončení v roce 1978. Většinou se promítal ve filmových klubech, ale u značné části klubové veřejnosti byly dojmy z něj patrně časem překryty jinými filmy, protože pokud se na VZESTUP dnes někoho zeptám, málokdo si jej vůbec vybaví. Přitom jde o film, který triumfoval na filmovém festivalu v Berlíně v roce 1976, kde kromě hlavní ceny Zlatého medvěda získal také cenu FIPRESCI, zvláštní cenu Interfilm a cenu OCIC. Dalšími úspěšnými festivalovými destinacemi byly Riga a Sopoty. Je to poslední dokončené dílo Larisy Šepiťkové, neboť jak známo, její další snímek LOUČENÍ podle Rasputinovy předlohy musel po tragickém úmrtí režisérky a jejího stálého kameramana Vladimíra Čuchnova při autonehodě v roce 1979 dokončit po čtyřech letech její manžel Elem Klimov. A například na serveru ČSFD nasbíral VZESTUP od diváků k dnešku záviděníhodné hodnocení 95%! Děj a zápletka jsou vlastně jednoduché. Vychází z novely Vasilije Bykova o dvou partyzánech, kteří jsou při hledání potravy pro oddíl skrytý v lesích zajati ruskými kolaborantskými jednotkami a podrobeni výslechu, v němž jeden z nich podlehne a druhý je pro svou neoblomnost popraven. Jak ale Šepiťková naložila s líčením situací, charakterů, prostředí i vzájemných vztahů jednotlivých postav je obdivuhodné a činí to z filmu gigantické dílo, ačkoliv tak vlastní snímek na první pohled nevypadá. Dramatické pasáže jsou vyprávěny téměř dokumentárním způsobem, natáčené ruční kamerou, která se „plazí“ vedle vojáků ve sněhu, uhýbá před střelbou, panicky prchá před nepřítelem. Málokdy jsem cítil na vlastní kůži takový strach, jako např. při úvodním útěku skupiny vesničanů a partyzánů před německým komandem. Zcela realistická zvuková stopa, v níž se mísí zděšený křik, nářek, povely a střelba doprovází dokumentárně pojaté záběry, snímané často i ze subjektivního pohledu prchajících. Vedle toho pak stojí scény, v nichž převažuje snové vidění a představy nebo vysloveně symbolické obrazy. Čuchnovova kamera kouzlí při jízdě i ručním natáčení, záběry silným teleobjektivem vybírají ze zasněžené krajiny výseky, podobné téměř abstraktním obrazům, střídá se rychlost snímání, nasvětlení scén se prudce mění. Při odchodu dvou hlavních hrdinů od oddílu je např. divák vtažen do nekonečnosti hustého lesa proměnou ohniskové vzdálenosti objektivu při současné jízdě kamery, v jiném záběru jsem v závěru filmu zase odhalil, že pro zvýšení pocitu nicotnosti a odcizení nasnímal kameraman panorama vesnice s kostelem širokoúhlým objektivem, což při deformaci do formátu 1.33:1 způsobilo vertikální protažení staveb. Další úžasnou pasáží je téměř hypnotická sekvence převozu zajatých partyzánů, která vyniká magií obrazů a fantazií motivů (žena s vědrem, dítě, stařec, „letící“ krajina za hlavou ležícího zraněného, sprška sněžných vloček prosvětlených sluncem) a myslím, že ne náhodou mi připoměla podobnou pasáž ze Scottova blockbusteru GLADIÁTOR, kde je zraněný hrdina rovněž odvážen v mdlobách a v obraze dominují fantaskní motivy. Larisa Šepiťková ale tentýž účinek dosáhla s daleko menšími možnostmi a prostředky a domnívám se, že i s přesvědčivějším výsledkem.  K atmosféře a vyznění velkou měrou přispívá i expresivní hudba Alfreda Schnitkeho (občas se píše Šnitke, původem ruský Němec z Povolží), klenoucí se nad filmem v jakémsi těžko definovatelném tvaru, snad blízkém zvukům trub v tibetských klášterech. Film zdobí i herecké výkony. Nejen Boris Plotnikov a Vladimír Gosťuchin v hlavních rolích, ale i Ludmila Poljakovová a zejména Anatolij Solonicyn v roli ruského pomahače Němců, vyšetřovatele, který svou zjevnou vnitřní nejistotu a slabost skrývá za převahu síly a moci. Solonicynův herecký part se odehraje až v závěrečné třetině díla, patří ale k nezapomenutelným kreacím. Jeho kolaborantský vyšetřovatel svádí psychologický souboj s vyšetřovaným a v daném okamžiku jej vyhrává z pozice síly. V poslední scéně filmu se ale ukáže, že skutečným vítězem je právě odsouzený. Právě jemné odstínění vnitřního zmatku, nejistoty, servility vůči lhostejným Němcům je u Solonicynovy postavy strhující. VZESTUP je příklad filmu natočeného s minimální produkcí, téměř na koleně. Většinou ruční kamera, žádná velká výprava, interiéry a kulisy které se na ruském venkově dají najít i teď. K tomu si ale přidejte vynikající scénář, herecké výkony a především úžasné režijní zpracování v němž autorka dokázala vykouzlit z minima maximum. (V této souvislosti si vždy vzpomenu na slova jednoho svého známého, který po shlédnutí filmu z videokazety prohlásil, že když slyší žehrání našich filmařů na nedostatek peněz na tvorbu filmů, má chuť tuto videokazetu vzít a „mlátit je s ní po hlavách“.) Šepiťková navíc ukazuje, že v lesích se za války neskrývaly jen partyzánské jednotky, ale že zde často našly útočiště celé skupiny venkovských obyvatel prchajících před vypálením vsi a snažili se o jediné - přežít. Boj o holou existenci je zde jako hlavní motiv postaven zdánlivě proti uvědomělému hrdinnému boji za vlast. Při sledování filmu vám ale brzy vyvstávají otázky: Je to menší hrdinství? Naopak. Film tím získává realistický rozměr. Je současně legendou i realistickým vyprávěním o lidské síle i slabosti, o schopnosti člověka se vzepřít, i o jeho temných stránkách (Solonicyn). Použitím dokumentaristických postupů zůstává ve filmu přítomný syrový fakt žité skutečnosti, díky výtvarným kouzlům a strhujícímu závěru pak dostává symbolický rozměr. Zajatci nesměle vycházejí z temnoty sklepení do prosluněné „brueghelovské“ scenérie v níž na sněhu postávají hloučky venkovanů, děti, vojáci a na menší vyvýšenině se tyčí šibenice. Člověku to v hlavě hned sepne - Golgota (k čemuž odkazuje i přesnější význam titulu filmu - Nanebevstoupení). Na první pohled může toto spojení s válečným filmem působit křečovitě, ovšem ne tak v případě tohoto filmu. V této chvíli už nejde o válečný film, ale o existenciální studii, původně dokumentární kompozice se začíná měnit v symbolickou.  V Rusku film na DVD dlouho nevycházel. Někdy kolem roku 2003 vyšla videokazeta VHS, ale úroveň přepisu byla nevalná. Až v loňském roce se VZESTUP objevil v edičním plánu vydavatelství Krupnyj Plan. Na disku je pouze holý film, menu obsahuje jen možnost volby některé ze 14 kapitol, zvuk je ruské dvoukanálové mono (DD 2.0) bez jakýchkoliv titulků. Kvalita přepisu obrazu je překvapivě slušná. Obraz je kontrastní a relativně čistý, místy je možná lehce nezaostřený. Ve srovnání se starší videokazetou je ale jeho kvalita o několik řádů výše a myslím, že ji lze označit za dobrý průměr. Jen je zajímavé, že přepis není přizpůsoben obrazovce 4:3, ale formát filmového políčka je o něco menší a na všech čtyřech stranách jsou vidět i hrany okeničky se zaoblenými rohy v nichž občas uvízne nějaké to smítko. Obraz se mi ale vcelku líbí, byť v řadě míst je na jednolitějších barevných plochách patrná pixelizace, svědčící o nepříliš dobré kompresi. Příčinou toho ale může být něco mnohem prozaičtějšího: Vzhledem k tomu, že objednávání DVD z Ruska přes internet je problém, využil jsem přítomnosti blízké osoby v Moskvě k nákupu disku přímo v kamenném obchodě, v jedné z velkých moskevských prodejen filmů a hudby. Po dlouhém hledání, kdy ani prodavači nemohli najít požadovaný titul, údajně odešli někam do zákulisí a po další mnohaminutové pauze kýžený VZESTUP konečně přinesli. Až doma jsem ale poznal, že za slabých 200 rublíků (ještě levněji než na internetu) prodali pirátskou kopii, jejíž obal je vytištěný na průměrné inkoustovce a disk je klasický, s modrou zapisovací vrstvou, bez potisku, jen se jménem režisérky a názvem filmu černými písmeny. Inu, Rusko :-))) Skoro bych i věřil, že ty dlouhé minuty čekání na obsluhu byly dány tím, jak rychle prodavač disk v zákulisí vypaluje :-))) Ale zpět k analýze. Protože data zabírají celý prostor jednovrstvého disku je tedy možné, že nižší úroveň komprese je dána právě pirátským překopírováním na „poloviční“ disk. Jak tedy přesně vypadá originál nemůžu za tohoto stavu věcí sdělit. Nicméně to, že mám doma pirátskou kopii mi vůbec nevadí. VZESTUP patří mezi tituly, jež jsem toužebně vyhlížel celé roky. Dlouhé toužení, velká radost...  Asi navždy mi v mysli zůstane sugestivní útěk vesničanů z úvodu filmu, magická sekvence převozu zajatců nebo vyplašené oči Anatolije Solonicyna, který coby kolaborant v hloučku nezúčastněných německých důstojníků sleduje popravu muže, jenž se mu při výslechu vzepřel a nepodlehl. Právě tato pasáž, detail Solonicynových očí se vším studem, hanbou a vědomím vlastní nicoty, klidné oči odsouzeného partyzána a zmatené oči malého chlapce, který to vše sleduje v davu, celá tato střihově i herecky nedostižná pasáž, je myslím největším mementem filmu. Netřeba hrdinů, jejichž velikost přesahuje naši běžnou existenci. Velikost se skrývá už v tom, že jsme a zůstaneme lidmi. To samé lze říci i o VZESTUPU - netřeba velkofilmu, pokud chceme hovořit o velkých věcech. Stačí pravdivě zobrazit to podstatné. Larise Šepiťkové se to ve VZESTUPU podařilo jako málokomu jinému. 
[Na Nostalghia.cz publikováno 30. 5. 2007] | |||||||||
|
UPDATE 12. 5. 2008:
České DVD s filmem VZESTUP vyšlo v březnu 2008 u společnosti Řitka Video. Film je
na něm přepsán v originální verzi s českými titulky, doplněn je volitelný český dabing.
Na první pohled je přepis filmu velmi podobný jako u ruského disku, český disk má ale seříznutý obraz
po všech okrajích tak, aby nebyly vidět okraje okeničky s kulatými rohy. To by nebylo na závadu,
kdyby levá strana obrazu nebyla oříznutá víc než je zdrávo. Obraz českého disku se zdá o něco
lepší než u ruského vydání, je ostřejší a detailnější, jsou odstraněny i výrazné kazy. Velmi
nepříjemé je, že obraz českého disku je směrem k pravému okraji rozmazaný. Zásadním problémem obrazu ale je, že celé části filmu jsou na českém disku přepsány prokládaně, což je patrně způsobeno chybou enkódování při níž jakoby občas vypadl půlsnímek. V následující pasáží je pak obraz složen ze dvou různých půlsnímků až do chvíle, kdy se encoding zase „opraví“ a začne půlsnímky zobrazovat správně.  Další podstatnou chybu naleznete ve zvukové stopě. Originální zvuk je proti obrazu posunutý o zlomek vteřiny, takže dialogy nepasují do úst postav, které je pronášejí. Obdobně je při sledování filmu velmi nepříjemné, že titulky často nabíhají ještě dřív než se dialog ozve. České vydání VZESTUPU od Řitky Video lze tedy díky těmto vadám označit za regulérní zmetek, který by dle mého měl být stažen z trhu a v opravené verzi vydán znovu. [podle údajů poskytnutých DVDFreak] UPDATE 2. června 2008: Podle informací, které mi poskytl Vladimír Suchánek, připravuje Řitka Video opravenou verzi disku s filmem VZESTUP, kde by měly být napraveny alespoň nějkřiklavější technické nedostatky (viz výše). Vyjímám tedy z poskytnutého mailu, který zaslalo vedení společnosti jako odpověď na dotaz týkající se technických parametrů disku: 1/ Originální ruský zvuk byl samozřejmě použit z nové kopie... (Dabing) vznikal podle původní špatné kopie a následně se nasazoval na novou verzi obrazu.Na stránkách společnosti ŘitkaVideo sice zatím tato informace není, z výše uvedeného ale snad můžeme doufat, že se VZESTUPU dočkáme konečně v kvalitě, která mu náleží. Hurá! :-) | |||||||||
|
UPDATE 6. srpna 2008:
Už to tak vypadá, že mé jásání v předchozí aktualizaci z 2. června 2008 (viz výše) bylo
předčasné. Alespoň částečně určitě. VZESTUP skutečně vyšel 29. července v „opravené“
reedici, dostupný byl na novinových stáncích v papírovém balení řady Filmag. Nebudu obšírněji
komentovat fakt, že distribuce takového filmu probíhá na úrovni prodeje cigaret, Blesku,
lesklých časopisů s vyprsenými blondýnami a jiných obskurností, což asi u většiny cinefilů
způsobí při koupi minimálně rozpaky. Zastavím se jen stručně u technické podoby této reedice.
Došlo v ní k několika výrazným opravám: byl správně sesazen zvuk s obrazem, nově použitý master
už neopsahuje chybu s prokládáním řádků a české titulky jsou nyní nasazeny téměř přesně tam
kde mají být (na několika místech se mi sice zdá, že vyskakují trošku dříve, ale co bychom
za 40,- Kč chtěli). Bohužel nedošlo k mnou očekávanému podstatnému zlepšení obrazu. I s
vědomím výše zmíněných kladů musím říct, že problém s rozmazáním pravé části obrazu nezmizel
a místy se mi subjektivně zdá, že obraz je dokonce horší kvality než u prvního vydání. Je
víc vykontrastovaný (v tom je blízký ruskému disku, o němž píši v hlavní recenzi výše),
čímž zmizely jemnější detaily a někdy mi připadá celý nezaostřený. České titulky jsou k
obrazu naklíčovány nestandardně: v některých PC přehrávačích (ověřeno např. u PowerDVD)
je nelze vypnout ani u českého dabingu!
Povzdechnutí z marnosti tak mohou aspoň částečně zhojit ukázky z připravovaného criterionského vydání na DVDBeaver - krásný ostrý obraz, prokreslený, se zachovalým filmovým zrnem, beze stopy po nějakém rozostřeném pruhu na straně... Pro milovníky filmu je tedy volba jasná - nákup criterionského vydání, obohaceného navíc dalším filmem Larisy Šepiťkové KŘÍDLA. Popis tohoto boxu přinesu až po jeho doručení na samostatné stránce. | |||||||||
* * * | ||||||||||
| ||||||||||
|
| ||||||||||
|
© 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |
