Recenze DVD: Lumiére & spol.


Lumiére & spol.
(Lumiére & company)
Francie 1995, 88 min.
DVD - Region 0
Fox Lorber (1997)
Katalog. číslo: FLV5013


Když v roce 1995 slavil film své 100. narozeniny, objevilo se několik projektů, které toto výročí, každý svým způsobem, připomínaly. Vedle DVD edice prvních filmů bratří Lumiérů (disk recenzuji na zvláštní stránce) patří bezesporu k těm zdařilým dokumentární koláž Lumiére & spol. (1995), již svého času odvysílala i Česká televize. Film vznikl jako společný projekt několika francouzských institucí a vyžádal si mimořádné finanční a organizační prostředky. Posuďte sami. Záměrem bylo nejdříve zrekonstruovat původní kameru bratří Lumiérů do takového stavu, aby se s ní dal regulérně natáčet film (včetně toho, že se musel nechat vyrobit filmový pás, který by svým děrováním odpovídal mechanice přístroje). Druhým krokem pak bylo oslovení několika desítek světových režisérů a nabídnout jim natočení krátkého filmu pomocí tohoto přístroje, pradědečka dnešní vyspělé filmařské techniky s níž většina přichází běžně do styku. Téma samotného filmu bylo volné, zadavatelé si kladli jen tři podmínky: film nesmí být delší než 52 vteřin (protože víc filmu se do první kamery nevešlo), nesmí být použit kontaktně snímaný zvuk a film se může natočit maximálně na tři záběry.

A kdo nabídku přijal? Celkem 40 režisérů z různých koutů světa, mezi nimi často věhlasné veličiny, patřící k absolutní filmařské špičce - společnost více než vybraná. Posuďte sami: Merzak Allouache, Theo Angelopoulos, Vicente Aranda, Gabriel Axel, John Boorman, Youssef Chahine, Alain Corneau, Raimond Depardon, Jaco van Dormael, Costa-Gavras, Francis Girod, Peter Greenaway, Lasse Hallström, Michael Haneke, Hugh Hudson, Čang I-mou, James Ivory, Gaston Kabore, Abbas Kiarostami, Cedric Klapisch, Andrej Končalovskij, Patrice Leconte, Spike Lee, Claude Lelouche, Bigas Luna, David Lynch, Ismael Merchant, Claude Miller, Idrissa Ouedraogo, Arthur Penn, Lucian Pintilie, Jacques Rivette, Helma Sanders, Jerry Schatzberg, Nadine Trintignant, Fernando Trueba, Liv Ullmanová, Régis Wargnier, Wim Wenders a Kiju Jošida.

Tato „drobná díla mistrů“ se pak stala základem celovečerního dokumentu Lumiére & spol. Ten ale není složen jen z této kolekce. Autoři filmu se ale pokusili zachytit také reakce jednotlivých režisérů při často prvním setkání s Lumiérovským přístrojem. Naprostá většina z nich je při spatření té „dřevěné krabice na doutníky“ v šoku („To je ono?... Je to jako relikvie, to abych se napřed pokřižoval...“), leckteří stojí v němém úžasu (např. neuvěřitelný až nábožný pohled Wima Wenderse) a nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak tohle může natáčet filmy (Alain Corneau nebo Kiju Jošida). Naprosto unikátním je pak určitě záznam Rivettova smíchu nad tím, že kamerou může natočit jen 52 vteřin záznamu - v Rivettově případě (proslul mnohahodinovými snímky) jistě věc zábavná. V těchto „mezihrách“, kterými jsou jednotlivé krátké filmy proložené se mj. dozvíte, že kamera je vyrobena z ořechového dřeva a že přesný obrazový formát je 1.31:1. Dále se autoři dokumentu každého tvůrce ptali na to, proč točí filmy a zda-li si myslí, že klasický film je mrtev. (Z některých skeptických odpovědí běhá až mráz po zádech.) To vše je ale jen výplň, která je rozmístěna mezi tím nejpodstatnějším, jednotlivými krátkými filmy.

Je zajímavé, že ač měli režiséři volnou ruku, leckteré nápady (nebo výchozí motivy) se někdy hodně podobají. Úplně na úvod si Patric Leconte střihl ten nejjednodušší možný nápad - přesně po 100 letech natočit příjezd vlaku na stejném nádraží v La Ciotat, stejnou kamerou a ve stejném úhlu jako Lumiérové. Akorát že se nejednalo o „příjezd“, ale spíš „průjezd“ - moderní rychlovlak TGV totiž kolem kamery na perónu jen lehce přibrzdil a profrčel pryč. Svým způsobem symbolické. To je ale naprosto ojedinělý motiv. Řada tvůrců se pokusila do svého dílka vložit poselství, jakési ohlédnutí za 20. stoletím. Takovými jsou třeba příspěvky Hugha Hudsona či Kiju Jošidy natáčené v japonské Hirošimě, pomalá jízda kamery pařížskou ulicí, která se zastaví na vývěsním štítu McDonald v režii Jamese Ivoryho a Ismaela Merchanta nebo poněkud intelektuálská koláž Petera Greenawaye. Někteří režiséři se inspirovali postavami svých slavných filmů - Jaco von Dormael s hlavním hrdinou svého OSMÉHO DNE, Wim Wenders oživil oba anděly a nechal je opět naslouchat „hlasům Berlína“. Jiní se pokusili evokovat dějiny filmu nebo jeho některé symptomy. Takový je příspěvek např. Liv Ullmanové, která postavila před objektiv první kamery světa Svena Nykvista s moderním přístrojem, Alaina Corneaua s variací na první kolorované snímky, Hallströmův „odjezd“ vlaku, Axelova groteskní alegorie všech druhů umění, Angelopoulosovo oživení postavy Odyssea, který se vyškrábe z moře na břeh a zůstane stát v úžasu před objektivem kamery (režisér mimochodem v této době natáčel také svůj celovečerní film ODYSSEŮV POHLED), roztomilá improvizace Johna Boormana s Liamem Neesonem a nebo asi nejkrásnější dílko z celé kolekce vůbec, Lelouchův „stoletý polibek“ v němž nechal za líbající se dvojící (coby klasickým filmovým motivem) pomalu projet plošinu se všemi druhy filmových kamer a videokamer (osazených kameramany), které se v dějinách filmu používaly. Mezi příspěvky naleznete i skupinu grotesek (Schatzberg, Ouedraogo, Miller) nebo svébytných děl, jejichž motivace a inspirace se stoletým výročím nijak nesouvisí (Končalovskij, Kiarostami, Penn, Lynch).

Vysloveně příjemné je na celém dokumentu to, že jednotlivé snímečky jsou bez dialogů, takže fakt, že disk vyšel bez českých titulků (obsahuje anglické vypínatelné titulky, které se ale zobrazují jen při francouzském či jiném komentáři) není pro shlédnutí filmečků nijak podstatný. Leda byste toužili po překladu jednotlivých promluv, které jsou ovšem v naprosté většině velmi stručné a lze jim porozumět. Menu nabízí kromě volby „Play“ také volbu „Directors“, kde jsou jednotliví tvůrci seřazeni abecedně a lze si tak velmi rychle najít příspěvek toho o koho vám momentálně jde. Dále je možné si pustit trailer k vydání filmu na DVD. No a možná nejpodstatnější věc na závěr: disk není regionálně kódován, takže jej spustíte na jakémkoliv přehrávači (jen pozor na obrazovou normu NTSC).

Lumiére & spol. jsou opravdu hezkým dílkem, které zaujme, pobaví a v případě některých příspěvků (moji favorité jsou Lelouche, Boorman a i poněkud surrealistický Končalovskij) chytne za srdce. Láska k filmu se prostě dá projevovat různými způsoby.

[Na Nostalghia.cz publikováno 28. 12. 2003]



* * *
TOPlist


© 2002-2024 Nostalghia.cz
© 2002-2024 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]