|
|
Lumiére & spol.
(Lumiére & company)
Francie 1995, 88 min.
DVD - Region 0
Fox Lorber (1997)
Katalog. číslo: FLV5013
Když v roce 1995 slavil film své 100. narozeniny, objevilo se několik projektů, které
toto výročí, každý svým způsobem, připomínaly. Vedle DVD edice prvních filmů bratří
Lumiérů (disk recenzuji na zvláštní stránce)
patří bezesporu k těm zdařilým dokumentární
koláž Lumiére & spol. (1995), již svého času odvysílala i Česká televize.
Film vznikl jako společný projekt několika francouzských institucí a vyžádal si
mimořádné finanční a organizační prostředky. Posuďte
sami. Záměrem bylo nejdříve zrekonstruovat původní kameru bratří Lumiérů do takového
stavu, aby se s ní dal regulérně natáčet film (včetně toho, že se musel nechat vyrobit
filmový pás, který by svým děrováním odpovídal mechanice přístroje). Druhým krokem pak bylo oslovení několika
desítek světových režisérů a nabídnout jim natočení krátkého filmu pomocí tohoto
přístroje, pradědečka dnešní vyspělé filmařské techniky s níž většina přichází běžně
do styku. Téma samotného filmu bylo volné, zadavatelé si kladli jen tři podmínky:
film nesmí být delší než 52 vteřin (protože víc filmu se do první kamery nevešlo),
nesmí být použit kontaktně snímaný zvuk a film se může natočit maximálně na tři záběry.
A kdo nabídku přijal? Celkem 40 režisérů z různých koutů světa, mezi nimi často věhlasné
veličiny, patřící k absolutní filmařské špičce - společnost více než vybraná. Posuďte
sami: Merzak Allouache, Theo Angelopoulos, Vicente Aranda, Gabriel Axel, John Boorman,
Youssef Chahine, Alain Corneau, Raimond Depardon, Jaco van Dormael, Costa-Gavras,
Francis Girod, Peter Greenaway, Lasse Hallström, Michael Haneke, Hugh Hudson, Čang I-mou,
James Ivory, Gaston Kabore, Abbas Kiarostami, Cedric Klapisch, Andrej Končalovskij,
Patrice Leconte, Spike Lee, Claude Lelouche, Bigas Luna, David Lynch, Ismael Merchant,
Claude Miller, Idrissa Ouedraogo, Arthur Penn, Lucian Pintilie, Jacques Rivette,
Helma Sanders, Jerry Schatzberg, Nadine Trintignant, Fernando Trueba, Liv Ullmanová,
Régis Wargnier, Wim Wenders a Kiju Jošida.
Tato „drobná díla mistrů“ se pak stala základem celovečerního dokumentu Lumiére & spol.
Ten ale není složen jen z této kolekce.
Autoři filmu se ale pokusili zachytit také reakce jednotlivých režisérů při často
prvním setkání s Lumiérovským přístrojem. Naprostá většina z nich je při spatření té
„dřevěné krabice na doutníky“ v šoku („To je ono?... Je to jako relikvie, to abych se
napřed pokřižoval...“), leckteří stojí v němém úžasu (např. neuvěřitelný až nábožný pohled Wima
Wenderse) a nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak tohle může natáčet filmy (Alain Corneau
nebo Kiju Jošida). Naprosto unikátním je pak určitě záznam Rivettova smíchu nad tím, že
kamerou může natočit jen 52 vteřin záznamu - v Rivettově případě (proslul mnohahodinovými
snímky) jistě věc zábavná. V těchto „mezihrách“, kterými jsou jednotlivé krátké filmy proložené
se mj. dozvíte, že kamera je vyrobena z ořechového dřeva a že přesný obrazový formát je
1.31:1. Dále se autoři dokumentu každého tvůrce ptali na to, proč točí filmy a zda-li si
myslí, že klasický film je mrtev. (Z některých skeptických odpovědí běhá až mráz po zádech.)
To vše je ale jen výplň, která je rozmístěna mezi
tím nejpodstatnějším, jednotlivými krátkými filmy.
Je zajímavé, že ač měli režiséři volnou ruku, leckteré nápady (nebo výchozí motivy)
se někdy hodně podobají. Úplně na úvod si Patric Leconte střihl ten nejjednodušší možný
nápad - přesně po 100 letech natočit příjezd vlaku na stejném nádraží v La Ciotat,
stejnou kamerou a ve stejném úhlu jako Lumiérové. Akorát že se nejednalo o „příjezd“,
ale spíš „průjezd“ - moderní rychlovlak TGV totiž kolem kamery na perónu jen lehce
přibrzdil a profrčel pryč. Svým způsobem symbolické. To je ale naprosto ojedinělý motiv. Řada tvůrců se pokusila
do svého dílka vložit poselství, jakési ohlédnutí za 20. stoletím. Takovými jsou třeba
příspěvky Hugha Hudsona či Kiju Jošidy natáčené v japonské Hirošimě, pomalá jízda
kamery pařížskou ulicí, která se zastaví na vývěsním štítu McDonald v režii Jamese
Ivoryho a Ismaela Merchanta nebo poněkud intelektuálská koláž Petera Greenawaye.
Někteří režiséři se inspirovali postavami svých slavných
filmů - Jaco von Dormael s hlavním hrdinou svého OSMÉHO DNE, Wim Wenders
oživil oba anděly a nechal je opět naslouchat „hlasům Berlína“. Jiní se pokusili
evokovat dějiny filmu nebo jeho některé symptomy. Takový je příspěvek např. Liv
Ullmanové, která postavila před objektiv první kamery světa Svena Nykvista s moderním
přístrojem, Alaina Corneaua s variací na první kolorované snímky, Hallströmův „odjezd“
vlaku, Axelova groteskní alegorie všech druhů umění, Angelopoulosovo oživení
postavy Odyssea, který se vyškrábe z moře na břeh a zůstane stát v úžasu před objektivem
kamery (režisér mimochodem v této době natáčel také svůj celovečerní film
ODYSSEŮV POHLED), roztomilá improvizace Johna Boormana s Liamem Neesonem a nebo asi
nejkrásnější dílko z celé kolekce vůbec, Lelouchův „stoletý polibek“ v
němž nechal za líbající se dvojící (coby klasickým filmovým motivem) pomalu projet plošinu se všemi
druhy filmových kamer a videokamer (osazených kameramany), které se v dějinách filmu používaly. Mezi příspěvky
naleznete i skupinu grotesek (Schatzberg, Ouedraogo, Miller) nebo svébytných děl,
jejichž motivace a inspirace se stoletým výročím nijak nesouvisí (Končalovskij,
Kiarostami, Penn, Lynch).
Vysloveně příjemné je na celém dokumentu to, že jednotlivé snímečky jsou bez dialogů, takže fakt,
že disk vyšel bez českých titulků (obsahuje anglické vypínatelné titulky, které se
ale zobrazují jen při francouzském či jiném komentáři) není pro shlédnutí filmečků
nijak podstatný. Leda byste toužili po překladu jednotlivých promluv,
které jsou ovšem v naprosté většině velmi stručné a lze jim porozumět. Menu nabízí
kromě volby „Play“ také volbu „Directors“, kde jsou jednotliví tvůrci seřazeni
abecedně a lze si tak velmi rychle najít příspěvek toho o koho vám momentálně jde.
Dále je možné si pustit trailer k vydání filmu na DVD. No a možná nejpodstatnější
věc na závěr: disk není regionálně kódován, takže jej spustíte na jakémkoliv
přehrávači (jen pozor na obrazovou normu NTSC).
Lumiére & spol. jsou opravdu hezkým dílkem, které zaujme, pobaví a v případě
některých příspěvků (moji favorité jsou Lelouche, Boorman a i poněkud surrealistický
Končalovskij) chytne za srdce. Láska k filmu se prostě dá projevovat různými způsoby.
[Na Nostalghia.cz publikováno 28. 12. 2003]
|