Nostalghia.cz - Nostalgická dívídítéka

Recenze DVD:
Jean-Luc Godard - Anne-Marie Miéville:
Four Short Films

Jean-Luc Godard - Anne-Marie Miéville: Four Short Films
(DE L´ORIGINE DU XXIe SIÉCLE; THE OLD PLACE; LIBERTÉ ET PATRIE;
JE VOUS SALUE, SARAJEVO)
Francie 1994-2002, 86 min.
DVD - Region 0
ECM Cinema 2006
bar., 1.33:1, francouzsky DD 5.1, anglické a německé titulky

Filmové eseje Jeana-Luca Godarda jsou patrně nejcharakterističtějším filmovým útvarem jeho pozdní tvorby. Nejslavnějším dílem tohoto druhu jsou bezesporu Příběh(y) filmu, vznikající v letech 1989-1998 jako osobitá reflexe nejen dějin kinematografie, ale i celého 20. století a potažmo i principů samotné tvorby a umění. Tato uhrančivá koláž obrazů, myšlenek, básnických textů a hudebních motivů existuje i v knižní podobě (v loňském roce vydané i v českém překladu) i v podobě zvukového CD. Obdobným způsobem Jean-Luc Godard ale zpracoval i několik jiných námětů, které s PŘÍBĚH(Y) FILMU sdílejí nejen zvláštní vizuálně-zvukově-textovou formu, ale i část jejich zaměření: člověk a dějiny, tvůrce a jeho dílo, vztah kultury jako všech projevů lidského ducha k umění, vztah reality a tvorby.

Čtyři krátké filmy - DE L´ORIGINE DU XXIe SIÉCLE, THE OLD PLACE, LIBERTÉ ET PATRIE a JE VOUS SALUE, SARAJEVO - vytvořené v letech 1994-2002 jsou obsaženy na zajímavém DVD společnosti ECM Cinema Four Short Films, které je vloženo do stejnojmenné knižní publikace, obsahující Godardovy texty ze všech čtyř filmů i jejich rozbor z pera Michaela Althena. Filmy lze považovat za formální a ideové pokračování, či lépe rozvinutí PŘÍBĚHŮ FILMU. Ve všech se Godard určitým způsobem dotýká vývoje moderní společnosti, úlohy kultury, umění a idejí v dějinách, jejich vzájemného (ne)souladu, přičemž pod pojmem kultura nemá na mysli jen užší rámec umělecké tvorby, ale všech lidských projevů, společenských hnutí, proudů, ideologických a náboženských systémů. Na některých filmech spolupracoval společně se scenáristkou a režisérkou Anne-Marie Miéville, která s ním v posledních letech participovala na více projektech (vedle filmů z tohoto DVD například také na 2x50 LET FRANCOUZSKÉHO FILMU z roku 1995 nebo LE RAPPORT DARTY z roku 1989).

Godard se i v těchto čtyřech filmech představuje jako myslitel a filozof, především ale jako básník. Jeho obrazově-textové kombinace jsou často překvapivé až šokující, střídající příklady bídy, utrpení a lidského ponížení s výtvory lidského ducha, dohromady ale skládající úžasnou mozaiku, jejíž jednotlivé částečky sice samy o sobě mnoho neznamenají, jako celek ale působí monumentálně. Ač jsou příčiny vzniku jednotlivých filmů mnohdy odlišné, udivuje jejich obsahová jednota, pevně sevřený celek témat, která Godard dokáže vyjádřit pomocí často neobvyklých a nečekaných kombinací obrazu, zvuku a textu. Pro vnímání filmů není podstatný ani tak logický konstrukt, jako spíše jejich emocionální přijetí.

Počátek 21. století (DE L´ORIGINE DU XXIE SIÉCLE) vznikl na zakázku filmového festivalu v Cannes, kde byl promítnut při jeho oficiálním zahájení v roce 2000. Asi čtvrthodinový snímek je uhrančivou meditací nad rozličnými obrazy z filmů a z dějin - záběry z války v Kosovu, předlouhá jízda dětské tříkolky v Kubrickově ZÁŘENÍ, detaily lidských nohou z různých filmů a dokumentů (mj. z Paradžanovovy BARVY), Jean Sebergová v U KONCE S DECHEM, konec války, Korea, jízda vlakem z MLČENÍ, Kennedy, Dovženkova MATKA atd. atd. - které spojeny do jednoho celku a doprovozené jednolitým proudem slov, hesel (viz ukázka vpravo) a především neskutečné hudby (Hans Otte) vyvolávají smíšené pocity - nostalgický stesk, vztek, lítost, ohromení. Těžko popsat dílo, které se musí cítit... Snímek Staré místo (THE OLD PLACE, 1998, 46 min.) byl natočen pro New York Museum of Modern Art. Jedná se o jakousi meditaci nad vztahem umění a reality, v níž se Godard a Anne-Marie Miéville vracejí až k počátkům tvorby a umně nechávají prolínat desítky slavných děl výtvarného umění s filmy, dokumenty, fotografiemi či s dotočenými pasážemi. Více než u zbývajících snímků je u tohoto důležitý komentář, namluvený nejen Godardem, ale i Anne-Marie Miéville. Svoboda a vlast (LIBERTÉ ET PATRIE, 21 min.) vytvořil Godard pro švýcarské Expo v roce 2002. Ačkoliv začátek filmu je upomínkou na 11. září, samotný film je věnovaný především tvorbě švýcarské malířky Aimé Pacheové. Ovšem zcela v duchu JLG - ne jako životopisný dokument, ale jako koláž jejích obrazů s „nekalendářovými“ záběry švýcarské krajiny, ukázkami z filmů apod. Osou díla je supermoderní vlaková souprava, projíždějící krajinou od východu do západu slunce. A samozřejmě Godardův básnivý komentář. Závěrečný dvouminutový (!) snímek Zdravím Vás, Sarajevo (JE VOUS SALUE, SARAJEVO) z roku 1993 je mrazivou tečkou za všemi předchozími reflexemi. Rychle se střídající detailní záběry jedné, zpočátku neurčité fotografie jsou doprovozeny komentářem, v němž se Godard zamýšlí nad vztahem lidské kultury a umění. Kultura je podle jeho slov vždy pokusem o řád, o systém, umění je v tomto řádu ale vždy nezařaditelnou výjimkou. Jeho existence je sama o sobě námitkou vůči systému, námitkou, jež reflektuje realitu systému, obvykle proti systému. Každý systém ale dříve či později získá tendenci vytvořit pravidla pro usmrcení všech výjimek. V evropských dějinách a kultuře je takových mylníků bezpočet... Detailní záběry se postupně zjasňují, rychlý střih se uklidňuje. Divák postupně poznává, že celý film je složen z drobných záběrů na jednu jedinou fotografii. Jde o slavnou fotografii pořízenou v průběhu války v Kosovu...

Godard vše uzavírá: „Až se zavře kniha času, nebudu ničeho litovat. Viděl jsem tolik lidí žít tak zle, a tolik lidí zemřít tak dobře.“

* * *
Kniha/DVD Four Short Films je krásným příkladem toho, jak by mohly vypadat Příběh(y) filmu v úplné podobě - textová i filmová verze v jednom vydání. Přepis filmů je dobrý, detailnější hodnocení obrazového transferu je ale obtížné. Kdo Godardovy koláže zná tak ví, že jsou utkány z nejrůznějších zdrojů, povícero z archivního filmového a dokumentárního materiálu, různě dotvořené textovými či obrazovými vsuvkami. Výsledný obraz filmu je tak dán nejen kvalitou zdrojových materiálů, ale i Godardovým přístupem k nim, jeho výběrem, zpracováním a někdy i záměrnou degradací. Kromě toho snímky LIBERTÉ ET PATRIE a JE VOUS SALUE, SARAJEVO byly natočeny na video, což je určující pro jejich barevné vyznění. Filmy jsou na disku ve svém původním formátu 1.33:1. Francouzská zvuková stopa je ve formátu DD 5.1, lze si k ní zapnout dvě různé sady titulků - anglickou a německou.

Po sledování Godardových krátkých filmů jsem se přistihl ve stavu, který těžko popsat. Zůstává po nich úžas a ohromení, okouzlení, ale i nezaplašitelný mrazivý pocit, že něco někde není vpořádku. Nebo, parafrázováno s JLG, je takový pocit další spirálou úvah o člověku, kultuře, umění, civilizaci... ?

[Na Nostalghia.cz publikováno 13. 4. 2007]

* * *