[1]
Ve sbírce NFA uložena kopie ve formátu 1:1,37 v délce 1067 m; a kopie ve formátu
1:2,55 v délce 1109 m. Vedle toho má ale NFA ve sbírce i kopii ve formátu
1:2,55 v délce pouhých 488 m. [zdroj: NFA] – Mohlo by jít o kratší variantu,
kterou literatura uvádí pod názvem PRAHA,
ale také třeba jen o jeden díl (kotouč) jinak delšího filmu. Definitivní
odpověď může dát až fyzická prohlídka kopií.
|
|
bar., dokument, 39 min.; 35 mm, 1:1,37 (1072 m), 16 mm (428 m); 40 min., 1:2,35 (1115 m)[1].
Promítání povoleno: 2. 9. 1959.
Námět, scénář, režie: Jiří Lehovec.
Asistent režie: Květa Ondráková.
Kamera: Alois Jiráček.
Asistent kamery: František Valert.
Hudba: Jiří Srnka.
Výtvarník: Oldřich Kavka.
Střih: Dana Lukešová.
Zvuk: Emanuel Formánek, Emil Poledník.
Vedoucí výroby: Jaroslav Prokop, Rudolf Stahl.
Autor komentáře: Jiří Lehovec.
Komentář čte: Václav Voska.
Tvůrčí skupina: Bedřich Kubala, Ladislav Novotný.
Z dobové popisky ve Filmovém přehledu:
„Filmová báseň o Praze, městě minulosti, současnosti a budoucnosti, o městě
starobylých paláců a zahrad, kamenných mostů a kostelů, o moderním mladém městě
velkoměstského ruchu. film je natočen širokoúhlým systémem i na klasický formát.
Byl promítán na Expo 1958 v Bruselu a získal zde Velkou cenu.“
Poznámky:
→ Filmový přehled uvádí rok výroby 1957–1958 a také lehce rozdílnou
metráž verze 1:1,37 a 1:2,35 (viz výše). Do tuzemské distribuce šel snímek až v
roce 1959.
→ Filmové informace (1958, č. 19) uvádí k dubnu 1958 dokončení
první kopie umšleckého dokumentu „Praha – matka měst“.
→ Havelka (1977, s. 57) uvádí dvě rozdílné verze filmu: pod názvem
PRAHA, MATKA MĚST verzi ve dvou obrazových formátech 1:1,37 (1072 m) a 1:2,35
(1115 m); a verzi pod názvem
PRAHA v obrazovém formátu 1:2,35 a délce
315 m. U obou verzí Havelka uvádí stejný rok výroby, stejné studio (FSB) a stejný
štáb, obě verze označuje „pro Expo 58“. Viz též výše pozn.[1].
Kratším snímkem PRAHA je nepochybně myšlen sestřih z delšího filmu PRAHA, MATKA MĚST,
vytvořený speciálně pro kulturní projekce Alfréda Radoka v Bruselu, jak o tom
hovoří v rozhovoru pro čas. Kino (1958) režisér Jiří Lehovec.
→ V rozhovoru pro čas. Kino (1958) popisuje Jiří Lehovec celou
genezi projektu, technické obtíže spojené s formátem i s filmovou surovinou a
přibližuje i dramaturgii snímku: „Vytvořil jsem v něm jakýsi triptych o Praze,
v němž první část ji ukazuje tak trochu melancholickou, zabalenou do podzimní
atmosféry, s níž dobře ladí pohled na její staré památky… Druhým dílem je Praha
současná. Praha vypjatého léta, v níž buší dnešní život… Třetí díl, to je Praha
budoucí, kterou se snažím zachytit takovým jakýmsi neorealistickým stylem. Ohrady,
louže, holé stromky… takové rodící se nové složky města. […] K tomuto triptychu
pak přistupuje jakési finále, let nad Prahou…“
→ Jde o první šú dokument vyrobený ve FS Barrandov. Všechny předchozí
šú dokumenty z let 1956 a 1957 vznikly ve studiích Krátkého filmu.
Bibliografie:
→ Připravujeme se na Brusel. Kino 12, 1957, č. 25 (5. 12.), s. 386.
→ Praha, matka měst. Filmové informace 9, 1958, č. 6 (5. 2.), s. 8.
→ Přehled výroby českých celovečerních filmů v dubnu 1958. Filmové informace 9, 1958, č. 19 (7. 5.), s. 13.
→ Martin, Jan: Praha na širokém plátně. Rozhovor s rež. Lehovcem o jeho širokoúhlém filmu. Kino 13, 1958, č. 10 (8. 5.), s. 148–149.
→ -ka-: Praha, matka měst. Filmový přehled, 1959, č. 43 (7. 11.), nestr.
→ Havelka, Jiří: Československé filmové hospodářství VI. Dokumentární film 1922–1962. Praha, SPN 1965, s. 246.
→ Havelka, Jiří: Československé krátké filmy 1945–1970. III. sv., P–Ž, Praha, Čs. filmový ústav 1977, s. 57.
|